Divočina 20.1.2010
Přijeli jsme do Francovky a jelo nás na vyjížďku 8. V takovém počtu jsem ještě nejela! Jela jsem klasicky na Teguře. Fotky od ní tu nemám, ale je to hodný, menší koníček, který je trochu při těle a makat umí dobře a hodně se cpe dopředu. Plemenem hucul asi s něčím křížený.
No vyjeli jsme a zezačátku šlo všechno v pohodě, při klusu se koně sice moc cpali na sebe na můj vkus, a při cvalu jsme se houfovali, ale nikdo bordel nedělal. Problém začal na první rovnější louce. Cválali jsme v houfu a Tegura mi začala vyhazovat ( u ní za ty 4 roky či kolik už jezdím do Francovky jsem to zažila poprvé). Kdybych měla uzdečku, tak si ji stáhnu. Ale já na ni poslední dobou jezdím na parelce a ještě k tomu jen na jendom provaze. Takže se nedalo nic moc dělat. Naštěstí jsem to useděla čemuž se sama divím.
Pak to bylo chvilku v klidu, jeli jsme po cestičce, po louce..na další velké louce jsme začali zase cválat a koně se nám rozdivočili. Tegura začala zdrhat a nešla zastavit. Mohla jsem jen být zapřená v sedle a pořádně tahat za parelku, ať jí zobtížním divoké vyhazování, kterým to zdrhání doprovázela. (opět velký podiv nad tím že jsem se udržela).Přeletěla jakousi cestu, který už byla za loukou a letěla přes lesní cestu..proletěla nějaké ledy co se s náma tak 20 cm propadly...pak jsem ji zklidnila do klusu až do kroku. 2 koně lětěli za náma a byli asi 20 m od nás. Já jsem Teguru otočila že pujdeme zpět, ale ona jak viděla, že houf je pryč, tak se dala opět do cvalu. Naštěstí se mi ji po pár metrech podařilo zastavit.
Došli jsme pak další koně a delší dobu jsme radši necválali, ať se neděje to samé, ale jen klusali v řadě. Už mě boleli ruce, jak jsem měla Teguru přitáhnutou za provaz, aby mi nezdrhla. Nakonec jsme vyjeli na takovou obrovskou asi 2 kiláky dlouhou rovnou louku, která se obvykle cválá po obvodu. To už jsem si raděj přivázala provaz tak, abych ho měla v rukách jako otěže.
Älča věděla, že je to divoké, tak nařídila, ať raději jen klušem v řadě. Tak se stalo. My jsme byli druzí a mě už děsně bolely ruky jak jsem Teguru tahala. Už sem neměla sílu a ona to asi poznala. Přeběhla Pedra a dala se do trysku. Po pár metrech se mi ji podařilo zklidnit do klusu. Ostatní koně za náma nebyli, kromě Sonyho, který byl taky na parelce a asi se nedal udržet, a procválal kolem nás. V tu ránu se Tegura dala zas do trysku. S vyhazováním samozřejmě. Jak se mi ji podařilo uklidnit, otočila jsem ji, a ona když viděla, že koně jsou od ní až stometrů, dala se do divokého trysku nazpátek. Až jsem se bála že vrazíme do toho houfu koní. Naštěstí se tak nestalo a Tegura už se uklidnila.
Tak divokou jízdu jsem nezažila od té doby co jsem sedla na koně. Možná se s tím dá porovnat jedna příběha, co se ale stala už dávno, když jsem ještě jezdila na huslenkách.Může za to zčásti určitě i to, že jezdíme na Parelkách. Koně ale jinak bývají v klidu. No, myslím, že si příště vemu radši uzdu. Ještě uvidím..:-D Jinak jsem ráda že jsme nespadly a že já jsem nespadla a nenabila si čumák.